close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Ne, nehledám žádná "esbénka" a už vůbec mě nezajímají "bleskajdy" nebo "SONB".

Staronový článek

19. února 2010 v 20:39 | Jack
Dneska jsem se hrabal starými textovými soubory a našel jsem jeden dosti zajímavý. Psal jsem jej někdy na konci listopadu a upozorňuju, že NENÍ AKTUÁLNÍ. Přesto ho sem dám, protože ty myšlenky se mi zdají poměrně zajímavé.
 

Life goes on

27. května 2009 v 20:22 | Jack |  Acta
I've been thinking about you.

Co se dělo, děje a bude dít se mnou, tímto blogem a vůbec vším co se týká více či méně právě mne?

Hodně jsem přemýšlel a asi nejlepší bude nechat blog "žít". Ačkoliv sem chodí hodně lidí, které bych tady raději neviděl, jsem pevně rozhodnutý nechat tento blog alespoň k náhlednutí. Možná, že až se sem podívám za pár let a přečtu si některé z mých dřívějších článků, upadnu do nostalgie. Možná taky ne. To až čas ukáže [nemám rád klišé, ale tohle se sem hodí =)].

Co se týče dalšího přispívání sem.. Mám hned několik důvodů s tím seknout. První je, že mě zkrátka přestává bavit psát články, které pak prakticky nikdo nezhodnotí. Opravdu mě nezajímá něčí komentář: "Další skvělý článek," který neobsahuje žádné zhodnocení[tak trochu si pak o daném člověku myslím, že buď zhodnotit neumí, nebo to ani nečetl..]. Druhý důvod je, že se dostávám v internetových vyhledávačích výš a výš [jindy bych byl rád, ale tento blog měl mít uzavřenou skupinu čtenářů, kteří se sem budou vracet, a ne nějaké blbce, kteří si akorát v komentáři udělají reklamu na svůj blog]. Třetí důvod je, že i kdybych chtěl psát článek na blog, tak stejně nemám dobré téma. Neustále přelétám od jednoho tématu k druhému a mě samotného to už štve. Sečteno podtrženo, asi už nic dalšího nenapíšu.. Alespoň né v dohledné době [měsíc nejméně]. Ale to už jsem vlastně někde říkal, že =)? Ovšem tehdy to byla dohledná doba do Vánoc a vydrželo mi to až doteď. A proč? Protože i bývalý blog u mě vzbuzuje ty nejdivočejší vzpomínky z minulého roku.

Zpět do minulosti..

Ale tak, když je to poslední článek.. Ještě se trochu rozepíšu. Co se dělo poslední týdny? Inu.. Nic moc. Zase jsem se spálil.. Asi se fakt nevyplatí důvěřovat někomu, kdo se 2 dny chová úplně strašně mile a pak najednou podrazácky - a ještě pak ani neumí odpovědět na úplně jednoduchou otázku: "Co se stalo?" Na tohle mi už opravdu dochází síly.. Je jen otázka času než mi dojdou úplně a pak se ze mě asi stane ten "vzorňáček," který se drží všech pravidel a nikdy nepřekročí únosnou hranici.. A to by bylo to nejhorší. Podle mě je vždy důležité nějak se rozptýlit, trochu zariskovat, pobavit se.. Do žádných extrémů nejdu, ale občas riskuju.. Co dalšího se dělo? Začal jsem si užívat maličkosti, které jsem předtím považoval za samozřejmost a hned je život o něco hezčí =).

Teď už snad zbývá jen popřát všem lidem, kteří zde zavítali hodně štěstí, všem školákům a studentům [učitelům samozřejmě taky =D.. ale nepředpokládám, že tady nějaký učitel přijde] hezké prázdniny a pořádný oddech od povinností spojených se školním rokem ;).

Enjoy the silence!







Dreams come true.. sometimes..

13. května 2009 v 17:42 | Jack |  Adnotata
Sen.. A dream.. Rêve.. Phantasia..

(^.^)
 


Infinitus universum

1. dubna 2009 v 21:27 | Jack |  Adnotata
Proudem času již proteklo ohromné množství dní od chvíle, kdy jsem naposledy sedl a napsal článek na tento blog. Tolik věcí se změnilo. Tolik věcí se událo. A přesto, nejsem si jistý co vše chci přes tento blog sdělovat svým "náhodným" čtenářům. Kdybych měl popisovat každou maličkost, asi bych brzy popsal desítky A4ek - bez významu.

Jack providus fatum.

Ale co se stane zítra? Proč mám celé hodiny sepisovat historii? Téměř nic z toho co mě potkalo dnes neberu jako důležité. Tak proč se neustále vracet? Proč se snažit vrátit minulost? Není důvod. Neříkám, že jediný účel dneška je dostat se k zítřku, ale dnešek už nezměním - zítřek ano. Proč si neustále smáčet hlavu v starostech, které se obejdou i bez bezprostředního řešení?

Žij naplno, dnešek byl jaký byl, ale snaž se o lepší zítřek.

Malicherné problémy, které řeší všichni okolo mě přivádí k šílenství. Proč se každý zabýva hodinovým litováním sama sebe, místo aby se pokusil udělat něco, aby svou situaci změnil? Proč neustále srovnávají své problémy s problémy ostatních?


Veritas.

Pravda je věc, která je čím dál tím vzácnější. Dozvídám se ji později a později - občas vůbec. Ano, lidé se mění, ale někteří v sobě mají zákodovanou časovanou bombu. Postupně tiká, tiká - je to nepříjemné. Ale po nějaké době - vybuchne. A v té chvíli se lidé, kterým jste důvěřovali změní v zlé a zrádné krysy, snažící se dostat z pasti protiútokem. Útočí, i když by měli zahájit defenzívu. A útočí a útočí a své někdejší přátele se snaží zahnat do rohu, ze kterého už není úniku. Snaží se je zničit. A co zbývá jejich "prátelům"? Mohou také zahájit protiútok a zachovat se podobně jako iniciátor celého konfliktu nebo mohou udělat úhybný manévr a trefně opařit svého nepřítele spalujícím žárem svých moudře volených slov. Také mohou využít chvilkové nepozornosti oponenta a proklouznout v tichosti z jeho spárů a následně se držet v ústraní. Poslední metoda má svá úskalí, ale za určitou oběť nastává jedinečná situace - tranquillitas (klid). Ale ani ten nevydrží věčně. Váš "přítel" nezapomněl a plíží se s kudlou v ruce, kryt vlastní temnou touhou dostat se dál a ostatní rozdrtit.

Takto se ukázali někteří z mých někdejších "přátel". Vystoupili ze stínů, které doteď skrývaly tyto jejich myšlenky. Stíny a mlha, zakrývající pravou povahu jistých jevů se rozplynuly. Jen tak. A ukázalo se i to co se ukázat nemělo - gigantea diffingo.

A new day

8. března 2009 v 19:06 | Jack |  Adnotata

A new day.. New opportunities.. Easily: Everything is new and unrecognizable.

Psát budu

26. února 2009 v 17:46 | Jack |  Acta
Brzy zas něco napíšu,
ale v posledních dnech jsem na psaní článků neměl ani pomyšlení - akorát by to byla nějaká hrůza. Takže během dalších dnů už něco napíšu :).

Kritika

19. února 2009 v 19:21 | Jack |  Adnotata
Tak přecejen si najdu pár minut a napíšu alespoň jeden článek jak se patří.

Tématem, jak jste již z nadpisu mohli vyčíst, bude pro dnešní den kritika. Ano, je to právě kritika, která nám umožní dosahovat stále lepších a lepších výkonů. Osobně kritizuju docela hodně :). Ale totéž očekávám od ostatních a rozhodně by neměli kritikou na můj účet šetřit. Požaduju pouze jedinou věc: aby tato kritika byla oprávěná.

Píšete povídky, básně, fejetony, příběhy..? Jistě poté své dílo posíláte dalším lidem a očekáváte nějaké zhodnocení. Někteří lidé svým přátelům dávají pouze kladné hodnocení(mě to třeba hodně vadí, nemůžu se totiž poučit ze svých chyb a nevím skutečný názor ostatních). Jiní zase kritikou nešetří, ale vám se to nemusí líbit. Já preferuju hodně kritiky a samozřejmě ji přijmu(ale musí být oprávněná!). K čemu by bylo dostávat pouze kladné hodnocení? K ničemu. Důležité ale je zmínit i věci, které se danému človeku povedly. Brzy by jej to totiž mohlo přestat bavit. Řekl by si, že to nemá cenu. Ale to přece není účel kritiky. Z kritiky se má človek poučit a pro příště se zmíněným chybám vyhnout.

Co si myslíte vy? Souhlasíte s mým názorem?

Pravda

17. února 2009 v 17:06 | Jack
"Pravda má jednu velkou výhodu: člověk si nemusí pamatovat, co řekl."
Auguste Rodin

V dnešním článku se budu zabývat PRAVDOU a nutností ji sdělit ostatním a samozřejmě záležitostmi s tímto spojenými. Chceme vlastně pravdu slyšet nebo nechceme?

Jedná se o další z těch věcí, které mnohdy považujeme za nutnost, a jindy za zbytečnost. Z osobní zkušenosti mohu říci, že pokud prohraju tenisový zápas a rozhodčí mi řekne prosté: "Prohráls," tak to považuju za zbytečnou informaci. Je to tedy zbytečné sdělení pravdy. Jindy zase jdete s kamarády ven, ale přijdou jen dva namísto tří a zrovna s tím chybějícím jste potřebovali něco nutného probrat. Potom jste uražení na ty dva přítomné, protože vám opomněli říct, že onoho třetího údajně nepozvali. O týden později se dozvíte, že třetí kamarád měl přespříliš práce a požádal ostatní o pomoc(ti samozřejmě odmítli a Vám to pro jistotu ani neřekli, navíc se vymlouvali..). Nebýt absence této informace u vaších uší byste mu zajisté šli pomoct, a proto dnes tuto informaci považujete za nutnost.

Onehda jsem řešil menší-větší problém.. Měl jsem to dosti stížené, protože veškeré "materiály" k rozluštění onoho problému jsem si musel zjišťovat hned u několika zdrojů(a ne každý má pravdivé informace). Dozvědel jsem se tři měsíce staré "novinky", které mi už tehdy mohli ostatní sdělit.

Oni to asi považovali a snad i považují za zbytečnost. Já to považuju za nutnost. Je tedy i pravda otázkou názoru? Asi ano, každý může určitou věc vidět z jiného úhlu pohledu a záleží jen na něm, jestli považuje za nutnost říkat ji ostatním. Ovšem, nepodceňujme informace a raději nejprve dobře zvažme, zdali by pro někoho dalšího nemohla být pravda důležitá. Tímto vedu čtenáře tohoto článku k zamyšlení..

Je risk vždy zisk?

16. února 2009 v 18:56 | Jack |  Adnotata
Po necelé hodině začínám psát další článek. Zatím jsem se zabýval lidmi "obecně" a došel jsem k závěru, že bych měl začít psát články související se mnou. Už je načase.

V poslední době jsem nejednou riskoval. Nemyslím tím hazardní hry nebo něco podobného. Na mysli mám pouhá rozhodnutí, která jsem udělal, a na jejichž konci jsem viděl jen dvě východiska.

Riskoval jsem, že se vše obrátí proti mně a risk skončí "druhou" možností. Bohužel, nepočítal jsem i se třetí možností, a právě tato původně nezmíněná třetí možnost mě "dostala".

A teď trochu konkrétněji. Před relativně dlouhou dobou jsem se přestal stýkat s jedním mým kamarádem (nechci používat konkrétní jména, a ani žádná další pojítka) za poněkud nevyjasněných okolností. Teď jsem chtěl opět navázat kontakt. Byl to risk. Pokud by mě tento bývalý kamarád zavrhl, je jasné, že bych neměl šanci uspět. Pokud ne, vše se mohlo vrátit do starách kolejí. Žádnou další možnost jsem si nepřipouštěl. Ze začátku se vše zdálo úspěšné. O něco později se výsledek začal řítit do propasti a risk tentokrát nepřinesl zisk, ale uvědomění si, že ten, za koho jsem kamaráda považoval, už neexistuje.

Tento risk nepřinesl zisk, ale přesto se vyplatil(alespoň už vím, na čem jsem a nemusím se tím déle zabývat). Připouštíte si u riskování i jinou možnost než ZISK/ZTRÁTA? Připadám si tak trochu jako malé dítě učící se metodou pokusu-omylu. Riskování je ale vlastně jeden velký pokus|omyl, že :)?

Čas, aneb věčné trápení

16. února 2009 v 17:51 | Jack |  Adnotata
Čas je nekompromisní. Čas se nevzdává. Čas se nesnaží hledat různá vychodiska.

Jak se mu tedy můžeme zavděčit? Je to vůbec možné? Jak to udělat, aby alespoň jednou hrál na naši stranu? Čas.. ten věčný nepřítel lidstva, který nebere úplatky a nedá se jen tak přelstít. Každý v dnešní době si stěžuje, že nemá dostatek času. Ale je tomu skutečně tak? Zamysleme se sami nad sebou: co všechno vlastně děláme? Máme spousty povinností, spousty zájmů a koníčků. To vše je časove náročné, ale minimálně koníčkům se věnujeme dobrovolně a z vlastní vůle. Proč si tedy lidstvo stěžuje na nedostatek času? Nikdo z nás netráví čas jen plněním svých povinností. Jistě, někdo má povinností méně, jiný více, ale volný čas si najde každý. Jedná se jen o to, jak a kdy se jej rozhodneme využít. Pokud předsouváme volný čas před naše povinnosti, je to špatně, ale pokud plníme jen povinnosti a volný čas nevyužijeme, není to snad naše chyba? Máme tedy právo stěžovat si na nedostatek času?

A právě nesprávné hospodaření s časem je jeden z největších problémů lidstva. Psychologové řeší každodenně stres svých pacientů způsobený právě "nestíháním". Ale je to nutné?

V poslední době se toho na mě hodně nahrnulo. Snažil jsem se zjistit, kde jsem strávil většinu toho času, kdy jsem měl tyto záležitosti řešit. Kdybych si čas rozvrhl jen o něco lépe, vůbec jsem to nemusel považovat za problém. A tak je to se vším. Asi je načase začít se řídit heslem "Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek".

Další články


Kam dál

Veškerý obsah tohoto webu výjma videí je chráněn autorským právem. Je zakázáno cokoliv kopírovat(to, že pod článek napíšete ZDROJ jako odkaz mě vůbec nezajímá, a najdu-li takový článek, okamžitě píšu poskytovateli hostingu - ať už je to blog.cz, ic.cz, estranky.cz nebo jiné - o smazání daného webu). Porušení autorských práv je trestné.