Ani už nevím jak, ale jednoho dne jsme v hodině občanky došli k tématu přátelství. Je důležité být obklopen přáteli, to ví každý. Od tohoto tématu jsme ještě odbočili a profesor říkal i něco ve smyslu, že si máme vážit zdraví a ať děláme co nejvíc dobrých věcí, protože jednou se nám to může vrátit. Také přišla na řadu smrt. To v souvislosti s věkovými kategoriemi. Říkal nám, že proces umírání vlastně začíná hned po narození a trvá po celý život - až do poslední minuty. V této chvíli začaly některé holky ve třídě říkat: "Tak už mi teda kopej hrob!" se smíchem v obličeji. Pokračovali: "Víš jak, pořád umíráme, tak ať už ho mám dopředu," tohle mě doslova nadzvedlo ze židle. Jak si někdo z takového tématu může dělat legraci? Mám člena rodiny, který jen leží, vůbec se nemůže hýbat, mluvit, zkrátka už na to nemá sílu a někdo začně říkat takové blbosti! To prostě nesnesu. Jak můžou být lidé takhle.. Ani nevím vhodný váraz, ale rozhodně by nebyl pěkný. Bezcitní? Možná, v každém případě si neumí vážit toho co mají - zdraví. Co víc říct..