close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Ne, nehledám žádná "esbénka" a už vůbec mě nezajímají "bleskajdy" nebo "SONB".

Únor 2009

Psát budu

26. února 2009 v 17:46 | Jack |  Acta
Brzy zas něco napíšu,
ale v posledních dnech jsem na psaní článků neměl ani pomyšlení - akorát by to byla nějaká hrůza. Takže během dalších dnů už něco napíšu :).

Kritika

19. února 2009 v 19:21 | Jack |  Adnotata
Tak přecejen si najdu pár minut a napíšu alespoň jeden článek jak se patří.

Tématem, jak jste již z nadpisu mohli vyčíst, bude pro dnešní den kritika. Ano, je to právě kritika, která nám umožní dosahovat stále lepších a lepších výkonů. Osobně kritizuju docela hodně :). Ale totéž očekávám od ostatních a rozhodně by neměli kritikou na můj účet šetřit. Požaduju pouze jedinou věc: aby tato kritika byla oprávěná.

Píšete povídky, básně, fejetony, příběhy..? Jistě poté své dílo posíláte dalším lidem a očekáváte nějaké zhodnocení. Někteří lidé svým přátelům dávají pouze kladné hodnocení(mě to třeba hodně vadí, nemůžu se totiž poučit ze svých chyb a nevím skutečný názor ostatních). Jiní zase kritikou nešetří, ale vám se to nemusí líbit. Já preferuju hodně kritiky a samozřejmě ji přijmu(ale musí být oprávněná!). K čemu by bylo dostávat pouze kladné hodnocení? K ničemu. Důležité ale je zmínit i věci, které se danému človeku povedly. Brzy by jej to totiž mohlo přestat bavit. Řekl by si, že to nemá cenu. Ale to přece není účel kritiky. Z kritiky se má človek poučit a pro příště se zmíněným chybám vyhnout.

Co si myslíte vy? Souhlasíte s mým názorem?

Pravda

17. února 2009 v 17:06 | Jack
"Pravda má jednu velkou výhodu: člověk si nemusí pamatovat, co řekl."
Auguste Rodin

V dnešním článku se budu zabývat PRAVDOU a nutností ji sdělit ostatním a samozřejmě záležitostmi s tímto spojenými. Chceme vlastně pravdu slyšet nebo nechceme?

Jedná se o další z těch věcí, které mnohdy považujeme za nutnost, a jindy za zbytečnost. Z osobní zkušenosti mohu říci, že pokud prohraju tenisový zápas a rozhodčí mi řekne prosté: "Prohráls," tak to považuju za zbytečnou informaci. Je to tedy zbytečné sdělení pravdy. Jindy zase jdete s kamarády ven, ale přijdou jen dva namísto tří a zrovna s tím chybějícím jste potřebovali něco nutného probrat. Potom jste uražení na ty dva přítomné, protože vám opomněli říct, že onoho třetího údajně nepozvali. O týden později se dozvíte, že třetí kamarád měl přespříliš práce a požádal ostatní o pomoc(ti samozřejmě odmítli a Vám to pro jistotu ani neřekli, navíc se vymlouvali..). Nebýt absence této informace u vaších uší byste mu zajisté šli pomoct, a proto dnes tuto informaci považujete za nutnost.

Onehda jsem řešil menší-větší problém.. Měl jsem to dosti stížené, protože veškeré "materiály" k rozluštění onoho problému jsem si musel zjišťovat hned u několika zdrojů(a ne každý má pravdivé informace). Dozvědel jsem se tři měsíce staré "novinky", které mi už tehdy mohli ostatní sdělit.

Oni to asi považovali a snad i považují za zbytečnost. Já to považuju za nutnost. Je tedy i pravda otázkou názoru? Asi ano, každý může určitou věc vidět z jiného úhlu pohledu a záleží jen na něm, jestli považuje za nutnost říkat ji ostatním. Ovšem, nepodceňujme informace a raději nejprve dobře zvažme, zdali by pro někoho dalšího nemohla být pravda důležitá. Tímto vedu čtenáře tohoto článku k zamyšlení..

Je risk vždy zisk?

16. února 2009 v 18:56 | Jack |  Adnotata
Po necelé hodině začínám psát další článek. Zatím jsem se zabýval lidmi "obecně" a došel jsem k závěru, že bych měl začít psát články související se mnou. Už je načase.

V poslední době jsem nejednou riskoval. Nemyslím tím hazardní hry nebo něco podobného. Na mysli mám pouhá rozhodnutí, která jsem udělal, a na jejichž konci jsem viděl jen dvě východiska.

Riskoval jsem, že se vše obrátí proti mně a risk skončí "druhou" možností. Bohužel, nepočítal jsem i se třetí možností, a právě tato původně nezmíněná třetí možnost mě "dostala".

A teď trochu konkrétněji. Před relativně dlouhou dobou jsem se přestal stýkat s jedním mým kamarádem (nechci používat konkrétní jména, a ani žádná další pojítka) za poněkud nevyjasněných okolností. Teď jsem chtěl opět navázat kontakt. Byl to risk. Pokud by mě tento bývalý kamarád zavrhl, je jasné, že bych neměl šanci uspět. Pokud ne, vše se mohlo vrátit do starách kolejí. Žádnou další možnost jsem si nepřipouštěl. Ze začátku se vše zdálo úspěšné. O něco později se výsledek začal řítit do propasti a risk tentokrát nepřinesl zisk, ale uvědomění si, že ten, za koho jsem kamaráda považoval, už neexistuje.

Tento risk nepřinesl zisk, ale přesto se vyplatil(alespoň už vím, na čem jsem a nemusím se tím déle zabývat). Připouštíte si u riskování i jinou možnost než ZISK/ZTRÁTA? Připadám si tak trochu jako malé dítě učící se metodou pokusu-omylu. Riskování je ale vlastně jeden velký pokus|omyl, že :)?

Čas, aneb věčné trápení

16. února 2009 v 17:51 | Jack |  Adnotata
Čas je nekompromisní. Čas se nevzdává. Čas se nesnaží hledat různá vychodiska.

Jak se mu tedy můžeme zavděčit? Je to vůbec možné? Jak to udělat, aby alespoň jednou hrál na naši stranu? Čas.. ten věčný nepřítel lidstva, který nebere úplatky a nedá se jen tak přelstít. Každý v dnešní době si stěžuje, že nemá dostatek času. Ale je tomu skutečně tak? Zamysleme se sami nad sebou: co všechno vlastně děláme? Máme spousty povinností, spousty zájmů a koníčků. To vše je časove náročné, ale minimálně koníčkům se věnujeme dobrovolně a z vlastní vůle. Proč si tedy lidstvo stěžuje na nedostatek času? Nikdo z nás netráví čas jen plněním svých povinností. Jistě, někdo má povinností méně, jiný více, ale volný čas si najde každý. Jedná se jen o to, jak a kdy se jej rozhodneme využít. Pokud předsouváme volný čas před naše povinnosti, je to špatně, ale pokud plníme jen povinnosti a volný čas nevyužijeme, není to snad naše chyba? Máme tedy právo stěžovat si na nedostatek času?

A právě nesprávné hospodaření s časem je jeden z největších problémů lidstva. Psychologové řeší každodenně stres svých pacientů způsobený právě "nestíháním". Ale je to nutné?

V poslední době se toho na mě hodně nahrnulo. Snažil jsem se zjistit, kde jsem strávil většinu toho času, kdy jsem měl tyto záležitosti řešit. Kdybych si čas rozvrhl jen o něco lépe, vůbec jsem to nemusel považovat za problém. A tak je to se vším. Asi je načase začít se řídit heslem "Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek".

Jack

16. února 2009 v 16:17 | Jack |  Veritas
Po dlouhé době od založení tohoto blogu jsem se rozhoupal k nějaké akci a rozhodl jsem se sepsat něco o mé osobě - Jackovi. Pokud máte zájem něco si o mně přečíst, čtěte celý článek.

Reakce

16. února 2009 v 15:30 | Jack |  Acta

Aneb následující články + dotaz.


Během nejbližších dnů budu pokračovat v psaní článků - jeden bude takový "profilový" článek, kterým jsem pravděpodobně měl začít celý blog, ale tak.. lepší pozdě nežli později ;). a další.. to se ještě uvidí..

A ještě se chci zeptat: na komentáře mam reagovat raději k sobě na blog => jako další komentář, anebo na blog autora komentáře? Nějak jsem nad tím zatím neuvažoval a zajímá mě, jaký je váš názor..

Skrytá podstata a aktuality

16. února 2009 v 14:54 | Jack |  Acta
Crystal měl sloužit jako klidné místo s počtením především pro lidi, které neznám. Faktem je, že sem chodí značné množství lidí, které bych tady nejraději neviděl.

S tím bohužel nic nenadělám. Je tady možnost - totiž jiný blog. Ale pochybuju, že by to vydrželo v tajnosti, takže tato možnost nepřipadá v úvahu.

Začít psát v hádankách se zdá býti dobrým řešením. Ale jsou hádanky přesně tím, čím bych se chtěl prezentovat?

Asi ne. Má to ovšem jednu velkou výhodu: Ani lidi, které znám by nemohli pochopit plný význam mých slov hned po prvním "doušku" z článku. Jenže samotného mě nebaví všechno skrývat.. Jak jsem se tedy rozhodl psát?

Vyprávění, povídání, vykládání snů a vzpomínek.. To vše mě napadlo a asi si vezmu od každého trochu. Ovšem kromě zcela jasného, vyplývajícího významu bude ve většině mých příspěvků jakási skrytá podstata, která dojde pouze poctivým čtenářům, kteří se dokážou zamyslet nad tím, co právě přečetli.

Už v minulých článcích je takováto skrytá podstata a jsem upřímně zvědavý, komu z vás se ji podaří najít. Většina článku včera napsaných spolu totiž souvisí a berte je třeba jako dílky skládanky. Plný význam této souvislosti je ale skryt velmi dobře.

Pokračovat v psaní na Crystalu mě vlastně napadlo úplně náhodou. Nikdo mě k tomu nedonutil, ani nepřemluvil. Zkrátka jsem měl chuť něco napsat a nic mi v tom nebránilo.

Do mnohých článků jsem se rozhodl vkládat na konci nějakou otázku. Pokud máte zájem podělit se o svůj názor, stačí napsat jej do komentářů. Tímto vás prosím, rozvíjejte alespoň malinko diskuzi. Nejedná se mi o to, mít pod každým článkem 100 komentářů, ale jen o jakýsi doklad toho, že to někteří skutečně čtou od začátku do konce.

Ne, nehledám žádná "esbénka" a už vůbec mě nezajímají "bleskajdy" nebo "SONB". To, na které blogy se vracím, a které čtu si rozhoduju sám. Není řečeno, že pokud máte SB, tak že se na váš blog pravidelně vracet nebudu :).. Pouze se nechci ocitnotu na žádném z těchto seznamů. Ani nevím, jestli budu pokračovat v seznamu svých oblíbených stránek. Možná je úplně vymažu a budu chodit jen tam, kam momentálně chci :).

Snad mi tenhle elán do psaní nějakou dobu vydrží a bude sem něco přibývat.. Takže se sem můžete čas od času vrátit.. Samozřejmě pokud máte chuť a čas :).

Proč, proč, proč?

15. února 2009 v 21:41 | Jack |  Adnotata
Stalo se vám, že veškeré věci, které jste za poslední dobu dělali, ztratily smysl? Přemýšleli jste někdy nad tím, že po jistou chvíli se zdálo vaše jednání naprosto správné, ale od té chvíle už jste je odsuzovali i vy sami? Konec, tlustá čára, shift-delete a odznova?

V mnohých počítačových hrách mě fascinuje jedna věc: Try again. Ono totiž, jakákoliv akce je návratná a nemusíte se obávat důsledků. Je úplně jedno, že vás ve hře zabijí/přemůžou/zničí.. Vždy je tady možnost nahrát poslední uloženou pozici a vše zkusit znovu a jinak.. Jenže hry hrajeme pro odreagování/pobavení (v některých extrémech ne, ale výjimky jen potvrzují pravidlo..) a asi by nás nebavilo neustále začínat odznova. V reálném životě bohužel tlačítko Load last save point není a musíme se se vším vyrovnávat ihned. Není možné vzít žádnou akci zpět. Na všechno máme jen jeden pokus. Když se to nepodaří, jdeme o dům dál. Když ano, pokračujeme. Někdy nastane i situace, při které musíme vše co bylo zapomenout, a jít dál a zkusit všechno odznova.

Co nás k tomu donutí? Můžou to být třeba změny. Začít odznova může být osvobození, ale nemusí. Záleží jen na nás. Tak uvidím, co udělám já.

Pár mých "citátů"

15. února 2009 v 17:46 | Jack |  Adnotata
Pokud si chcete přečíst několik mých názorů , máte možnost níže.

Inspirace

15. února 2009 v 17:05 | Jack |  Adnotata
Co přináší nemít inspiraci?

Vzpomínky

15. února 2009 v 16:36 | Jack |  Adnotata
Vzpomínky.. Jak krásné a věcné téma.. Aneb co si myslím o vzpomínkách já.

Stalo se vám někdy, že vám vzpomínky vehnaly do tváře slzy? Mám na mysli šťastné vzpomínky, ke kterým jste se třeba delší dobu nevraceli a najednou si uvědomíte, jak je ta chvíle dávná a jak už čas nikdy nevrátíte zpět, abyste ji mohli zažít znovu. Myslím, že kadý takovouto situaci zažil.

Jde také o to, kdy se vám to stane. Řekl bych, že každým dnem se touha vrátit se stupňuje. A jsem velmi rád, že opět můžu vyvrátit větu "Čas vše vyléčí". Jak by totiž čas mohl vyléčit tuto kladnou, avšak slzy-vyžadující věc? Nemohl. A ani nechceme, aby se o to pokoušel. Jediná možnost je zapomenout. Na podobné věci se ale nezapomíná.
A koneckonců, vadí nám pár slz, které připomínají štěstí?

Jak jsem prožil 14.2.

15. února 2009 v 16:19 | Jack |  Adnotata
14.2. - Svátek má Valentýn, Den zamilovaných...
Tento den má mnoho jmen, ale úplně všem se vybaví červené/růžové srdce a blízká osoba. Jak jsem tento den prožil já, co jsem řešil a k jakému závěru jsem došel..

Změny

15. února 2009 v 15:53 | Jack |  Adnotata
Rozhodl jsem se napsat jeden článek. I když jsem tady nechtěl nic přidávat.........

Nepříjemné zjištění

1. února 2009 v 18:15 | Jack |  Acta
Takže se zase jednou po dlouhe době ozývám. Je dost nepříjemné zjistit, že 4 hotové články, které jsem měl v rozepsaných prostě zmizely. Nevím jak k tomu došlo, pro jistotu jsem si teď změnil heslo.. V každém případě mě to dost naštvalo. V této chvíli mám 2 možnosti. Teoreticky 3. První je skončit s přispívaním sem a skončit naprosto se vším co se týče blogů. Druhá pokračovat tady.. A třetí skončit tady a pokračovat na jiném blogu, kde mě nikdo nezná.. Chtěl jsem přispívat sem, protože jej neznal nikdo známý. Dal jsem tu adresu 3 lidem a naprosto přesně vím od koho unikla ta adresa dál. Takže asi nejlepší možnost je skutečně přejít na nový blog. Teď mě napadá, že to může být i web :O.. Možná tak opráším jeden starší projekt a udělám vše podle svých představ.. Uvidím. Prozatím se loučím. [Tento článek není poslední]
Veškerý obsah tohoto webu výjma videí je chráněn autorským právem. Je zakázáno cokoliv kopírovat(to, že pod článek napíšete ZDROJ jako odkaz mě vůbec nezajímá, a najdu-li takový článek, okamžitě píšu poskytovateli hostingu - ať už je to blog.cz, ic.cz, estranky.cz nebo jiné - o smazání daného webu). Porušení autorských práv je trestné.