I've been thinking about you.
Co se dělo, děje a bude dít se mnou, tímto blogem a vůbec vším co se týká více či méně právě mne?
Hodně jsem přemýšlel a asi nejlepší bude nechat blog "žít". Ačkoliv sem chodí hodně lidí, které bych tady raději neviděl, jsem pevně rozhodnutý nechat tento blog alespoň k náhlednutí. Možná, že až se sem podívám za pár let a přečtu si některé z mých dřívějších článků, upadnu do nostalgie. Možná taky ne. To až čas ukáže [nemám rád klišé, ale tohle se sem hodí =)].
Co se týče dalšího přispívání sem.. Mám hned několik důvodů s tím seknout. První je, že mě zkrátka přestává bavit psát články, které pak prakticky nikdo nezhodnotí. Opravdu mě nezajímá něčí komentář: "Další skvělý článek," který neobsahuje žádné zhodnocení[tak trochu si pak o daném člověku myslím, že buď zhodnotit neumí, nebo to ani nečetl..]. Druhý důvod je, že se dostávám v internetových vyhledávačích výš a výš [jindy bych byl rád, ale tento blog měl mít uzavřenou skupinu čtenářů, kteří se sem budou vracet, a ne nějaké blbce, kteří si akorát v komentáři udělají reklamu na svůj blog]. Třetí důvod je, že i kdybych chtěl psát článek na blog, tak stejně nemám dobré téma. Neustále přelétám od jednoho tématu k druhému a mě samotného to už štve. Sečteno podtrženo, asi už nic dalšího nenapíšu.. Alespoň né v dohledné době [měsíc nejméně]. Ale to už jsem vlastně někde říkal, že =)? Ovšem tehdy to byla dohledná doba do Vánoc a vydrželo mi to až doteď. A proč? Protože i bývalý blog u mě vzbuzuje ty nejdivočejší vzpomínky z minulého roku.
Zpět do minulosti..
Ale tak, když je to poslední článek.. Ještě se trochu rozepíšu. Co se dělo poslední týdny? Inu.. Nic moc. Zase jsem se spálil.. Asi se fakt nevyplatí důvěřovat někomu, kdo se 2 dny chová úplně strašně mile a pak najednou podrazácky - a ještě pak ani neumí odpovědět na úplně jednoduchou otázku: "Co se stalo?" Na tohle mi už opravdu dochází síly.. Je jen otázka času než mi dojdou úplně a pak se ze mě asi stane ten "vzorňáček," který se drží všech pravidel a nikdy nepřekročí únosnou hranici.. A to by bylo to nejhorší. Podle mě je vždy důležité nějak se rozptýlit, trochu zariskovat, pobavit se.. Do žádných extrémů nejdu, ale občas riskuju.. Co dalšího se dělo? Začal jsem si užívat maličkosti, které jsem předtím považoval za samozřejmost a hned je život o něco hezčí =).
Teď už snad zbývá jen popřát všem lidem, kteří zde zavítali hodně štěstí, všem školákům a studentům [učitelům samozřejmě taky =D.. ale nepředpokládám, že tady nějaký učitel přijde] hezké prázdniny a pořádný oddech od povinností spojených se školním rokem ;).
Enjoy the silence!