Crystal - Články

Staronový článek

Fri, 19 Feb 2010 20:39:16 +0100

Dneska jsem se hrabal starými textovými soubory a našel jsem jeden dosti zajímavý. Psal jsem jej někdy na konci listopadu a upozorňuju, že NENÍ AKTUÁLNÍ. Přesto ho sem dám, protože ty myšlenky se mi zdají poměrně zajímavé.

V pasti

28. listopad 2009 - závěr špatného období

Poslední dny byly značně náročné. Od rána do večera práce, povinnosti, úkoly… Vše to mělo jedinou světlou stránku: Každovečerní pokec s přáteli, tedy, s domnělými přáteli. Takže vlastně s jistými osobami, které se vydávaly za přátele. Nebo spíš s navenek přátelskými osobami, které ve skutečnosti přáteli nebyly. Anebo spíš s poměrně přátelskými osobami, které svým chováním a lhaním přátele ani zdaleka nepřipomínaly. V tomto případě se jednalo o velice úspěšnou přetvářku, přes kterou nebylo vidět jejich pravé já. A nebýt pár skutečných, nepřetvařujících se a dobrosrdečných přátel, asi bych ji ani neprokoukl.

Pod maskou laskavosti, zájmu a přátelství se mnohdy schovává výsměch, pomluvy a lži. To není zrovna lákavá představa, viďte. A já se s tím setkal už potřetí za poslední půlrok. Asi mám smůlu. Možná bych se neměl snažit seznamovat s novými lidmi. A holkami už vůbec ne. Některé zkrátka zneužijí získané důvěry. A kdo má vydržet, a i přes tři zklamání pokračovat v hledání někoho, kdo důvěry nezneužije..? Možná by bylo nejlepší nikoho nehledat a jen vyčkávat, až někdo sám přijde. Jenže nastane tahle situace? Nad tím by se dalo polemizovat.

Nechtěl jsem si stěžovat. A ani nebudu. Píšu a pak zase ne. Napíšu jeden řádek, následně jej vymažu. Nemůžu se ani soustředit. Takže končím.

Life goes on

Wed, 27 May 2009 20:22:25 +0200

I've been thinking about you.

Co se dělo, děje a bude dít se mnou, tímto blogem a vůbec vším co se týká více či méně právě mne?

Hodně jsem přemýšlel a asi nejlepší bude nechat blog "žít". Ačkoliv sem chodí hodně lidí, které bych tady raději neviděl, jsem pevně rozhodnutý nechat tento blog alespoň k náhlednutí. Možná, že až se sem podívám za pár let a přečtu si některé z mých dřívějších článků, upadnu do nostalgie. Možná taky ne. To až čas ukáže ^{[nemám rád klišé, ale tohle se sem hodí =)]}.

Co se týče dalšího přispívání sem.. Mám hned několik důvodů s tím seknout. První je, že mě zkrátka přestává bavit psát články, které pak prakticky nikdo nezhodnotí. Opravdu mě nezajímá něčí komentář: "Další skvělý článek," který neobsahuje žádné zhodnocení^{[tak trochu si pak o daném člověku myslím, že buď zhodnotit neumí, nebo to ani nečetl..]}. Druhý důvod je, že se dostávám v internetových vyhledávačích výš a výš ^{[jindy bych byl rád, ale tento blog měl mít uzavřenou skupinu čtenářů, kteří se sem budou vracet, a ne nějaké blbce, kteří si akorát v komentáři udělají reklamu na svůj blog]}. Třetí důvod je, že i kdybych chtěl psát článek na blog, tak stejně nemám dobré téma. Neustále přelétám od jednoho tématu k druhému a mě samotného to už štve. Sečteno podtrženo, asi už nic dalšího nenapíšu.. Alespoň né v dohledné době [měsíc nejméně]. Ale to už jsem vlastně někde říkal, že =)? Ovšem tehdy to byla dohledná doba do Vánoc a vydrželo mi to až doteď. A proč? Protože i bývalý blog u mě vzbuzuje ty nejdivočejší vzpomínky z minulého roku.

Zpět do minulosti..

Ale tak, když je to poslední článek.. Ještě se trochu rozepíšu. Co se dělo poslední týdny? Inu.. Nic moc. Zase jsem se spálil.. Asi se fakt nevyplatí důvěřovat někomu, kdo se 2 dny chová úplně strašně mile a pak najednou podrazácky - a ještě pak ani neumí odpovědět na úplně jednoduchou otázku: "Co se stalo?" Na tohle mi už opravdu dochází síly.. Je jen otázka času než mi dojdou úplně a pak se ze mě asi stane ten "vzorňáček," který se drží všech pravidel a nikdy nepřekročí únosnou hranici.. A to by bylo to nejhorší. Podle mě je vždy důležité nějak se rozptýlit, trochu zariskovat, pobavit se.. Do žádných extrémů nejdu, ale občas riskuju.. Co dalšího se dělo? Začal jsem si užívat maličkosti, které jsem předtím považoval za samozřejmost a hned je život o něco hezčí =).

Teď už snad zbývá jen popřát všem lidem, kteří zde zavítali hodně štěstí, všem školákům a studentům ^{[učitelům samozřejmě taky =D.. ale nepředpokládám, že tady nějaký učitel přijde]} hezké prázdniny a pořádný oddech od povinností spojených se školním rokem ;).

Enjoy the silence!

Dreams come true.. sometimes..

Wed, 13 May 2009 17:42:59 +0200

Sen.. A dream.. Rêve.. Phantasia..

(^.^)

Infinitus universum

Wed, 01 Apr 2009 21:27:50 +0200

Proudem času již proteklo ohromné množství dní od chvíle, kdy jsem naposledy sedl a napsal článek na tento blog. Tolik věcí se změnilo. Tolik věcí se událo. A přesto, nejsem si jistý co vše chci přes tento blog sdělovat svým "náhodným" čtenářům. Kdybych měl popisovat každou maličkost, asi bych brzy popsal desítky A4ek - bez významu.

Jack providus fatum.

Ale co se stane zítra? Proč mám celé hodiny sepisovat historii? Téměř nic z toho co mě potkalo dnes neberu jako důležité. Tak proč se neustále vracet? Proč se snažit vrátit minulost? Není důvod. Neříkám, že jediný účel dneška je dostat se k zítřku, ale dnešek už nezměním - zítřek ano. Proč si neustále smáčet hlavu v starostech, které se obejdou i bez bezprostředního řešení?

Žij naplno, dnešek byl jaký byl, ale snaž se o lepší zítřek.

Malicherné problémy, které řeší všichni okolo mě přivádí k šílenství. Proč se každý zabýva hodinovým litováním sama sebe, místo aby se pokusil udělat něco, aby svou situaci změnil? Proč neustále srovnávají své problémy s problémy ostatních?

Veritas.

Pravda je věc, která je čím dál tím vzácnější. Dozvídám se ji později a později - občas vůbec. Ano, lidé se mění, ale někteří v sobě mají zákodovanou časovanou bombu. Postupně tiká, tiká - je to nepříjemné. Ale po nějaké době - vybuchne. A v té chvíli se lidé, kterým jste důvěřovali změní v zlé a zrádné krysy, snažící se dostat z pasti protiútokem. Útočí, i když by měli zahájit defenzívu. A útočí a útočí a své někdejší přátele se snaží zahnat do rohu, ze kterého už není úniku. Snaží se je zničit. A co zbývá jejich "prátelům"? Mohou také zahájit protiútok a zachovat se podobně jako iniciátor celého konfliktu nebo mohou udělat úhybný manévr a trefně opařit svého nepřítele spalujícím žárem svých moudře volených slov. Také mohou využít chvilkové nepozornosti oponenta a proklouznout v tichosti z jeho spárů a následně se držet v ústraní. Poslední metoda má svá úskalí, ale za určitou oběť nastává jedinečná situace - tranquillitas (klid). Ale ani ten nevydrží věčně. Váš "přítel" nezapomněl a plíží se s kudlou v ruce, kryt vlastní temnou touhou dostat se dál a ostatní rozdrtit.

Takto se ukázali někteří z mých někdejších "přátel". Vystoupili ze stínů, které doteď skrývaly tyto jejich myšlenky. Stíny a mlha, zakrývající pravou povahu jistých jevů se rozplynuly. Jen tak. A ukázalo se i to co se ukázat nemělo - gigantea diffingo.

A new day

Sun, 08 Mar 2009 19:06:49 +0100

A new day.. New opportunities.. Easily: Everything is new and unrecognizable.

Hezky řečeno :). Vše je nové. Stačí se rozhlédnout kolem sebe.. Ale právě to bývá to nejtěžší. Občas si všimnete něčeho nového, co vlastně není vůbec tak "neznámé" jak se původně mohlo zdát. Jen.. otevřít oči..

Proč se hodiny a hodiny zabývat tím, jaký článek sem mám napsat :)? Proč to brát jako povinnost? Nebudu to tak brát a napíšu jen, pokud budu mít nějaký dobrý důvod. A myslím, že důvodů budu mít brzy hned několik.

Always expect the unexpected.

Psát budu

Thu, 26 Feb 2009 17:46:45 +0100

Brzy zas něco napíšu,

ale v posledních dnech jsem na psaní článků neměl ani pomyšlení - akorát by to byla nějaká hrůza. Takže během dalších dnů už něco napíšu :).

Kritika

Thu, 19 Feb 2009 19:21:41 +0100

Tak přecejen si najdu pár minut a napíšu alespoň jeden článek jak se patří.

Tématem, jak jste již z nadpisu mohli vyčíst, bude pro dnešní den kritika. Ano, je to právě kritika, která nám umožní dosahovat stále lepších a lepších výkonů. Osobně kritizuju docela hodně :). Ale totéž očekávám od ostatních a rozhodně by neměli kritikou na můj účet šetřit. Požaduju pouze jedinou věc: aby tato kritika byla oprávěná.

Píšete povídky, básně, fejetony, příběhy..? Jistě poté své dílo posíláte dalším lidem a očekáváte nějaké zhodnocení. Někteří lidé svým přátelům dávají pouze kladné hodnocení^{(mě to třeba hodně vadí, nemůžu se totiž poučit ze svých chyb a nevím skutečný názor ostatních)}. Jiní zase kritikou nešetří, ale vám se to nemusí líbit. Já preferuju hodně kritiky a samozřejmě ji přijmu^{(ale musí být oprávněná!)}. K čemu by bylo dostávat pouze kladné hodnocení? K ničemu. Důležité ale je zmínit i věci, které se danému človeku povedly. Brzy by jej to totiž mohlo přestat bavit. Řekl by si, že to nemá cenu. Ale to přece není účel kritiky. Z kritiky se má človek poučit a pro příště se zmíněným chybám vyhnout.

Co si myslíte vy? Souhlasíte s mým názorem?

Pravda

Tue, 17 Feb 2009 17:06:08 +0100

"Pravda má jednu velkou výhodu: člověk si nemusí pamatovat, co řekl."

Auguste Rodin

V dnešním článku se budu zabývat PRAVDOU a nutností ji sdělit ostatním a samozřejmě záležitostmi s tímto spojenými. Chceme vlastně pravdu slyšet nebo nechceme?

Jedná se o další z těch věcí, které mnohdy považujeme za nutnost, a jindy za zbytečnost. Z osobní zkušenosti mohu říci, že pokud prohraju tenisový zápas a rozhodčí mi řekne prosté: "Prohráls," tak to považuju za zbytečnou informaci. Je to tedy zbytečné sdělení pravdy. Jindy zase jdete s kamarády ven, ale přijdou jen dva namísto tří a zrovna s tím chybějícím jste potřebovali něco nutného probrat. Potom jste uražení na ty dva přítomné, protože vám opomněli říct, že onoho třetího údajně nepozvali. O týden později se dozvíte, že třetí kamarád měl přespříliš práce a požádal ostatní o pomoc^{(ti samozřejmě odmítli a Vám to pro jistotu ani neřekli, navíc se vymlouvali..)}. Nebýt absence této informace u vaších uší byste mu zajisté šli pomoct, a proto dnes tuto informaci považujete za nutnost.

Onehda jsem řešil menší-větší problém.. Měl jsem to dosti stížené, protože veškeré "materiály" k rozluštění onoho problému jsem si musel zjišťovat hned u několika zdrojů^{(a ne každý má pravdivé informace)}. Dozvědel jsem se tři měsíce staré "novinky", které mi už tehdy mohli ostatní sdělit.

Oni to asi považovali a snad i považují za zbytečnost. Já to považuju za nutnost. Je tedy i pravda otázkou názoru? Asi ano, každý může určitou věc vidět z jiného úhlu pohledu a záleží jen na něm, jestli považuje za nutnost říkat ji ostatním. Ovšem, nepodceňujme informace a raději nejprve dobře zvažme, zdali by pro někoho dalšího nemohla být pravda důležitá. _{Tímto vedu čtenáře tohoto článku k zamyšlení..}

Je risk vždy zisk?

Mon, 16 Feb 2009 18:56:26 +0100

Po necelé hodině začínám psát další článek. Zatím jsem se zabýval lidmi "obecně" a došel jsem k závěru, že bych měl začít psát články související se mnou. Už je načase.

V poslední době jsem nejednou riskoval. Nemyslím tím hazardní hry nebo něco podobného. Na mysli mám pouhá rozhodnutí, která jsem udělal, a na jejichž konci jsem viděl jen dvě východiska.

Riskoval jsem, že se vše obrátí proti mně a risk skončí "druhou" možností. Bohužel, nepočítal jsem i se třetí možností, a právě tato původně nezmíněná třetí možnost mě "dostala".

A teď trochu konkrétněji. Před relativně dlouhou dobou jsem se přestal stýkat s jedním mým kamarádem ^{(nechci používat konkrétní jména, a ani žádná další pojítka)} za poněkud nevyjasněných okolností. Teď jsem chtěl opět navázat kontakt. Byl to risk. Pokud by mě tento bývalý kamarád zavrhl, je jasné, že bych neměl šanci uspět. Pokud ne, vše se mohlo vrátit do starách kolejí. Žádnou další možnost jsem si nepřipouštěl. Ze začátku se vše zdálo úspěšné. O něco později se výsledek začal řítit do propasti a risk tentokrát nepřinesl zisk, ale uvědomění si, že ten, za koho jsem kamaráda považoval, už neexistuje.

Tento risk nepřinesl zisk, ale přesto se vyplatil^{(alespoň už vím, na čem jsem a nemusím se tím déle zabývat)}. Připouštíte si u riskování i jinou možnost než ZISK/ZTRÁTA? Připadám si tak trochu jako malé dítě učící se metodou pokusu-omylu. Riskování je ale vlastně jeden velký pokus|omyl, že :)?

Čas, aneb věčné trápení

Mon, 16 Feb 2009 17:51:47 +0100

Čas je nekompromisní. Čas se nevzdává. Čas se nesnaží hledat různá vychodiska.

Jak se mu tedy můžeme zavděčit? Je to vůbec možné? Jak to udělat, aby alespoň jednou hrál na naši stranu? Čas.. ten věčný nepřítel lidstva, který nebere úplatky a nedá se jen tak přelstít. Každý v dnešní době si stěžuje, že nemá dostatek času. Ale je tomu skutečně tak? Zamysleme se sami nad sebou: co všechno vlastně děláme? Máme spousty povinností, spousty zájmů a koníčků. To vše je časove náročné, ale minimálně koníčkům se věnujeme dobrovolně a z vlastní vůle. Proč si tedy lidstvo stěžuje na nedostatek času? Nikdo z nás netráví čas jen plněním svých povinností. Jistě, někdo má povinností méně, jiný více, ale volný čas si najde každý. Jedná se jen o to, jak a kdy se jej rozhodneme využít. Pokud předsouváme volný čas před naše povinnosti, je to špatně, ale pokud plníme jen povinnosti a volný čas nevyužijeme, není to snad naše chyba? Máme tedy právo stěžovat si na nedostatek času?

A právě nesprávné hospodaření s časem je jeden z největších problémů lidstva. Psychologové řeší každodenně stres svých pacientů způsobený právě "nestíháním". Ale je to nutné?

V poslední době se toho na mě hodně nahrnulo. Snažil jsem se zjistit, kde jsem strávil většinu toho času, kdy jsem měl tyto záležitosti řešit. Kdybych si čas rozvrhl jen o něco lépe, vůbec jsem to nemusel považovat za problém. A tak je to se vším. Asi je načase začít se řídit heslem "Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek".

Jack

Mon, 16 Feb 2009 16:17:54 +0100

Po dlouhé době od založení tohoto blogu jsem se rozhoupal k nějaké akci a rozhodl jsem se sepsat něco o mé osobě - Jackovi. Pokud máte zájem něco si o mně přečíst, čtěte celý článek.

Skutečné jméno: Ondra

Přezdívka: Jack

Věk: O tom bych raději pomlčel :).. Je to jedna z mých "zásad". Pokud vás to opravdu tak zajímá,

budete holt muset zjistit mé icq a příležitostně se mě zeptat.

Bydliště: Okraj Ostravy (opět nebudu rozvádět :)..).

Druh školy: Gymnázium

Oblíbený předmět: sloh (rád píšu, toť vše!), angličtina (nemusím do ní nic dělat, protože se anglicky učím už velmi dlouho) a potom někdy i výtvarka (mám rad grafiku a přece jen to spolu souvisí)..

Zájmy: Kromě psaní povídek/příběhů/tématických článků jsou to počítačová grafika a webdesign, surfování (ne, nemyslím webové, ale myslím skutečné SURFOVÁNÍ), tenis, Anglie (od dávné minulosti až po současnost) a mnoho dalších věcí.

Co nemám rád: Tak takových věcí je také hodně.. Nemám rád, když někdo něco potřebuje a hodinu to obkecává, namísto aby šel přímo k věci. Dále lži, přetvářku a podobné negativní "jevy".

Oblíbené jídlo: Ááá, jídlo, mé oblíbené téma. Ten seznam by byl fakt dlouhý, tak se pokusím vybrat jen některá "papáníčka".. Pizza, steaky, gumídci (4ever), semtam něco "zdravého" od McDonald's :)..

Oblíbené pití: Cola, Fanta, (Sprite opravdu NE!), Nestea a v neposlední řadě nejlepší pití (nealko :D) OASIS - jedná se o anglický sladký nápoj bez bublinek :P.. Ale je naprosto úžasný.

Snad to stačí.. Pokud jsem něco vynechal nebo zapomněl, napište komentář, co bych měl přidat ;).

Reakce

Mon, 16 Feb 2009 15:30:10 +0100

Aneb následující články + dotaz.

Během nejbližších dnů budu pokračovat v psaní článků - jeden bude takový "profilový" článek, kterým jsem pravděpodobně měl začít celý blog, ale tak.. lepší pozdě nežli později ;). a další.. to se ještě uvidí..

A ještě se chci zeptat: na komentáře mam reagovat raději k sobě na blog => jako další komentář, anebo na blog autora komentáře? Nějak jsem nad tím zatím neuvažoval a zajímá mě, jaký je váš názor..

Skrytá podstata a aktuality

Mon, 16 Feb 2009 14:54:47 +0100

Crystal měl sloužit jako klidné místo s počtením především pro lidi, které neznám. Faktem je, že sem chodí značné množství lidí, které bych tady nejraději neviděl.

S tím bohužel nic nenadělám. Je tady možnost - totiž jiný blog. Ale pochybuju, že by to vydrželo v tajnosti, takže tato možnost nepřipadá v úvahu.

Začít psát v hádankách se zdá býti dobrým řešením. Ale jsou hádanky přesně tím, čím bych se chtěl prezentovat?

Asi ne. Má to ovšem jednu velkou výhodu: Ani lidi, které znám by nemohli pochopit plný význam mých slov hned po prvním "doušku" z článku. Jenže samotného mě nebaví všechno skrývat.. Jak jsem se tedy rozhodl psát?

Vyprávění, povídání, vykládání snů a vzpomínek.. To vše mě napadlo a asi si vezmu od každého trochu. Ovšem kromě zcela jasného, vyplývajícího významu bude ve většině mých příspěvků jakási skrytá podstata, která dojde pouze poctivým čtenářům, kteří se dokážou zamyslet nad tím, co právě přečetli.

Už v minulých článcích je takováto skrytá podstata a jsem upřímně zvědavý, komu z vás se ji podaří najít. Většina článku včera napsaných spolu totiž souvisí a berte je třeba jako dílky skládanky. Plný význam této souvislosti je ale skryt velmi dobře.

Pokračovat v psaní na Crystalu mě vlastně napadlo úplně náhodou. Nikdo mě k tomu nedonutil, ani nepřemluvil. Zkrátka jsem měl chuť něco napsat a nic mi v tom nebránilo.

Do mnohých článků jsem se rozhodl vkládat na konci nějakou otázku. Pokud máte zájem podělit se o svůj názor, stačí napsat jej do komentářů. Tímto vás prosím, rozvíjejte alespoň malinko diskuzi. Nejedná se mi o to, mít pod každým článkem 100 komentářů, ale jen o jakýsi doklad toho, že to někteří skutečně čtou od začátku do konce.

Ne, nehledám žádná "esbénka" a už vůbec mě nezajímají "bleskajdy" nebo "SONB". To, na které blogy se vracím, a které čtu si rozhoduju sám. Není řečeno, že pokud máte SB, tak že se na váš blog pravidelně vracet nebudu :).. Pouze se nechci ocitnotu na žádném z těchto seznamů. Ani nevím, jestli budu pokračovat v seznamu svých oblíbených stránek. Možná je úplně vymažu a budu chodit jen tam, kam momentálně chci :).

Snad mi tenhle elán do psaní nějakou dobu vydrží a bude sem něco přibývat.. Takže se sem můžete čas od času vrátit.. Samozřejmě pokud máte chuť a čas :).

Proč, proč, proč?

Sun, 15 Feb 2009 21:41:04 +0100

Stalo se vám, že veškeré věci, které jste za poslední dobu dělali, ztratily smysl? Přemýšleli jste někdy nad tím, že po jistou chvíli se zdálo vaše jednání naprosto správné, ale od té chvíle už jste je odsuzovali i vy sami? Konec, tlustá čára, shift-delete a odznova?

V mnohých počítačových hrách mě fascinuje jedna věc: Try again. Ono totiž, jakákoliv akce je návratná a nemusíte se obávat důsledků. Je úplně jedno, že vás ve hře zabijí/přemůžou/zničí.. Vždy je tady možnost nahrát poslední uloženou pozici a vše zkusit znovu a jinak.. Jenže hry hrajeme pro odreagování/pobavení (v některých extrémech ne, ale výjimky jen potvrzují pravidlo..) a asi by nás nebavilo neustále začínat odznova. V reálném životě bohužel tlačítko Load last save point není a musíme se se vším vyrovnávat ihned. Není možné vzít žádnou akci zpět. Na všechno máme jen jeden pokus. Když se to nepodaří, jdeme o dům dál. Když ano, pokračujeme. Někdy nastane i situace, při které musíme vše co bylo zapomenout, a jít dál a zkusit všechno odznova.

Co nás k tomu donutí? Můžou to být třeba změny. Začít odznova může být osvobození, ale nemusí. Záleží jen na nás. Tak uvidím, co udělám já.

Pár mých "citátů"

Sun, 15 Feb 2009 17:46:11 +0100

Pokud si chcete přečíst několik mých názorů , máte možnost níže.

Ztratit inspiraci je mnohem snazší, než ji získat.

Zapomenout na své přátele je mnohem snazší, než zapomenout na své nepřátele.

Čas vše vyléčí, ale je možné vyléčit vzpomínku?

Andělé existují, ale nemají křídla a říkáme jim přátelé. /nejen můj citát, ale je vůbec JEŠTĚ platný?/

Inspirace

Sun, 15 Feb 2009 17:05:25 +0100

Co přináší nemít inspiraci?

Těžko říct. Nemáte nápady, nevíte o čem psát.. Svou inspiraci můžete hledat všude. Ať už při obyčejné procházce v parku, nebo tápáním ve vzpomínkách (viz. Vzpomínky). Nebudu hovořit co inspirovalo mě.. I když, lépe řečeno: KDO inspiroval mě. Najít inspiraci není těžké, ale najít dobrou inspiraci už nějakou námahu stojí, a mnohdy ji nenajdeme a po čase přijde za náma sama. Ztratit inspiraci je velmi lehké. Já neměl v poslední době jednak inspiraci, a jednak motivaci psát :P.. Takže to bylo jedno s druhým. Pro poslední články jsem našel inspiraci v událostech, které mě nějak zasáhly, a ve vzpomínkách. A kde hledáte svou inspiraci vy? Jsou to právě události, které vás poznamenaly, vzpomínky nebo něco náhodného?

Vzpomínky

Sun, 15 Feb 2009 16:36:23 +0100

Vzpomínky.. Jak krásné a věcné téma.. Aneb co si myslím o vzpomínkách já.

Stalo se vám někdy, že vám vzpomínky vehnaly do tváře slzy? Mám na mysli šťastné vzpomínky, ke kterým jste se třeba delší dobu nevraceli a najednou si uvědomíte, jak je ta chvíle dávná a jak už čas nikdy nevrátíte zpět, abyste ji mohli zažít znovu. Myslím, že kadý takovouto situaci zažil.

Jde také o to, kdy se vám to stane. Řekl bych, že každým dnem se touha vrátit se stupňuje. A jsem velmi rád, že opět můžu vyvrátit větu "Čas vše vyléčí". Jak by totiž čas mohl vyléčit tuto kladnou, avšak slzy-vyžadující věc? Nemohl. A ani nechceme, aby se o to pokoušel. Jediná možnost je zapomenout. Na podobné věci se ale nezapomíná.

A koneckonců, vadí nám pár slz, které připomínají štěstí?

Jak jsem prožil 14.2.

Sun, 15 Feb 2009 16:19:41 +0100

14.2. - Svátek má Valentýn, Den zamilovaných...

Tento den má mnoho jmen, ale úplně všem se vybaví červené/růžové srdce a blízká osoba. Jak jsem tento den prožil já, co jsem řešil a k jakému závěru jsem došel..

Další Valentýn. Opět nemám komu napsat, s kým jít ven, s kým si ten den opravdu užít. Smutné? No, možná. Určitě nejsem jediný kdo tento den vníma takhle - totiž spíš negativně. Díváte se kolem sebe, na to očekávání některých co bude. Někteří posílají jakési "valentýnky" ^{(ve škole se hodí do krabice a někdo je poté roznese po všech třídách)} svým "láskám" ^{(všimněte si uvozovek, znamenají, že si ta "přání-vzkazy" posílají navzájem i nej kamarádky/kamarádi)}. Ale najdou se i tací, kteří si z někoho chtějí jen tak vystřelit. Nejsem proti tomu, ale jen pokud z toho textu jasně vyplyne, že se jedná o vtip. Pokud ne, může si příjemce dělat falešné naděje atp. Ahh, zase jsem odběhl..

Takže k tomu, co jsem dál dělal JÁ. Jednak jsem chtěl dát do pořádku jedno "nejasné" přátelství a poslal jsem jednu onu valentýnku (nebudu se k tomu víc rozepisovat, mám své důvody).. Vyjasnilo se to, ale zroveň vše kolem potemnělo.. To by k tomu stačilo. Po škole jsem dorazil domů a jen očekával něco, co stejně nepřišlo.. Další skvělá věc, která ještě přispěla k atmosféře "parádního" dne. Potřeboval jsem se odreagovat, tak jsem využil PC.. Psát se mi nechtělo, tak jsem radši pustil nějaké hry.. Potom ICQ.. Paráda, mám cca. 300 kontkatů.. Z toho tak 140 holek.. Většina online lidí měla "zamilované statusy".. To nic němění na faktu, že mi žádná holka nenapsala, snad kromě.. Ale to vám může být jedno :|.. Blah.. Dále jsem psal nějaké ty smsky.. První naprosto neuvěřitelné zděšení.. K 13.2. je to ale bohudík vše.

Ding dong, budík, 14.2., jede se na hory.. Cestou píšu asi s pěti lidma smsky, včerejší zděšení se ještě stupňuje a raději ukončuji všech pět konverzací co nejdříve. Nervy pracují, nálada "mizí".. A až doteď mám naprosto děsnou náladu -.-..

Změny

Sun, 15 Feb 2009 15:53:57 +0100

Rozhodl jsem se napsat jeden článek. I když jsem tady nechtěl nic přidávat.........

Změna je život. To se říká, a tak to je. Ale jsou tyto změny vždy k lepšímu? Rozhodně ne. Může to být vyvážené, ale skutečně mnohdy jsou k horšímu. Jak se může někdo tak strašně změnit během pouhých dvou měsícu? Jak může přijít o většinu vlastností, kterých si na oné osobě druzí cení? Spousta otázek, že? Bohužel jen pramálo odpověďí.. Je to snad tím, že jsem se změnil já, a teď vše vnímám jinak? Nebo připisuju každému slovu příliš velký význam? Nevím. Rozhodně to není příjemná představa a mám kvůli tomu dost mizernou náladu. Přijdete snad s tím všudypřítomným klišé: Čas vše vyléčí? Neradil bych vám to. Čas je možná dobrý lék, ale původní vlastnosti danému člověku jen těžko vrátí. Přátelskost, nápomocnost a laskavost se vytratily. Copak je to opravdu nezbytné? Proč?

Jack, tentokrát ve velmi mizerné náladě

Nepříjemné zjištění

Sun, 01 Feb 2009 18:15:39 +0100

Takže se zase jednou po dlouhe době ozývám. Je dost nepříjemné zjistit, že 4 hotové články, které jsem měl v rozepsaných prostě zmizely. Nevím jak k tomu došlo, pro jistotu jsem si teď změnil heslo.. V každém případě mě to dost naštvalo. V této chvíli mám 2 možnosti. Teoreticky 3. První je skončit s přispívaním sem a skončit naprosto se vším co se týče blogů. Druhá pokračovat tady.. A třetí skončit tady a pokračovat na jiném blogu, kde mě nikdo nezná.. Chtěl jsem přispívat sem, protože jej neznal nikdo známý. Dal jsem tu adresu 3 lidem a naprosto přesně vím od koho unikla ta adresa dál. Takže asi nejlepší možnost je skutečně přejít na nový blog. Teď mě napadá, že to může být i web :O.. Možná tak opráším jeden starší projekt a udělám vše podle svých představ.. Uvidím. Prozatím se loučím. [Tento článek není poslední]

Lidé si svou hloupost uvědomí teprve tehdy, až je príliš pozdě něco napravovat.

[[Toto mě napadlo asi před minutkou a tak to sem ještě připíšu :).]]