na Blog.cz

(^.^)

Proudem času již proteklo ohromné množství dní od chvíle, kdy jsem naposledy sedl a napsal článek na tento blog. Tolik věcí se změnilo. Tolik věcí se událo. A přesto, nejsem si jistý co vše chci přes tento blog sdělovat svým "náhodným" čtenářům. Kdybych měl popisovat každou maličkost, asi bych brzy popsal desítky A4ek - bez významu.

Ale co se stane zítra? Proč mám celé hodiny sepisovat historii? Téměř nic z toho co mě potkalo dnes neberu jako důležité. Tak proč se neustále vracet? Proč se snažit vrátit minulost? Není důvod. Neříkám, že jediný účel dneška je dostat se k zítřku, ale dnešek už nezměním - zítřek ano. Proč si neustále smáčet hlavu v starostech, které se obejdou i bez bezprostředního řešení?

Malicherné problémy, které řeší všichni okolo mě přivádí k šílenství. Proč se každý zabýva hodinovým litováním sama sebe, místo aby se pokusil udělat něco, aby svou situaci změnil? Proč neustále srovnávají své problémy s problémy ostatních?

Pravda je věc, která je čím dál tím vzácnější. Dozvídám se ji později a později - občas vůbec. Ano, lidé se mění, ale někteří v sobě mají zákodovanou časovanou bombu. Postupně tiká, tiká - je to nepříjemné. Ale po nějaké době - vybuchne. A v té chvíli se lidé, kterým jste důvěřovali změní v zlé a zrádné krysy, snažící se dostat z pasti protiútokem. Útočí, i když by měli zahájit defenzívu. A útočí a útočí a své někdejší přátele se snaží zahnat do rohu, ze kterého už není úniku. Snaží se je zničit. A co zbývá jejich "prátelům"? Mohou také zahájit protiútok a zachovat se podobně jako iniciátor celého konfliktu nebo mohou udělat úhybný manévr a trefně opařit svého nepřítele spalujícím žárem svých moudře volených slov. Také mohou využít chvilkové nepozornosti oponenta a proklouznout v tichosti z jeho spárů a následně se držet v ústraní. Poslední metoda má svá úskalí, ale za určitou oběť nastává jedinečná situace - tranquillitas (klid). Ale ani ten nevydrží věčně. Váš "přítel" nezapomněl a plíží se s kudlou v ruce, kryt vlastní temnou touhou dostat se dál a ostatní rozdrtit.

Takto se ukázali někteří z mých někdejších "přátel". Vystoupili ze stínů, které doteď skrývaly tyto jejich myšlenky. Stíny a mlha, zakrývající pravou povahu jistých jevů se rozplynuly. Jen tak. A ukázalo se i to co se ukázat nemělo - gigantea diffingo.

Tak přecejen si najdu pár minut a napíšu alespoň jeden článek jak se patří.

Píšete povídky, básně, fejetony, příběhy..? Jistě poté své dílo posíláte dalším lidem a očekáváte nějaké zhodnocení. Někteří lidé svým přátelům dávají pouze kladné hodnocení^{(mě to třeba hodně vadí, nemůžu se totiž poučit ze svých chyb a nevím skutečný názor ostatních)}. Jiní zase kritikou nešetří, ale vám se to nemusí líbit. Já preferuju hodně kritiky a samozřejmě ji přijmu^{(ale musí být oprávněná!)}. K čemu by bylo dostávat pouze kladné hodnocení? K ničemu. Důležité ale je zmínit i věci, které se danému človeku povedly. Brzy by jej to totiž mohlo přestat bavit. Řekl by si, že to nemá cenu. Ale to přece není účel kritiky. Z kritiky se má človek poučit a pro příště se zmíněným chybám vyhnout.

Co si myslíte vy? Souhlasíte s mým názorem?

Po necelé hodině začínám psát další článek. Zatím jsem se zabýval lidmi "obecně" a došel jsem k závěru, že bych měl začít psát články související se mnou. Už je načase.

A teď trochu konkrétněji. Před relativně dlouhou dobou jsem se přestal stýkat s jedním mým kamarádem ^{(nechci používat konkrétní jména, a ani žádná další pojítka)} za poněkud nevyjasněných okolností. Teď jsem chtěl opět navázat kontakt. Byl to risk. Pokud by mě tento bývalý kamarád zavrhl, je jasné, že bych neměl šanci uspět. Pokud ne, vše se mohlo vrátit do starách kolejí. Žádnou další možnost jsem si nepřipouštěl. Ze začátku se vše zdálo úspěšné. O něco později se výsledek začal řítit do propasti a risk tentokrát nepřinesl zisk, ale uvědomění si, že ten, za koho jsem kamaráda považoval, už neexistuje.

Tento risk nepřinesl zisk, ale přesto se vyplatil^{(alespoň už vím, na čem jsem a nemusím se tím déle zabývat)}. Připouštíte si u riskování i jinou možnost než ZISK/ZTRÁTA? Připadám si tak trochu jako malé dítě učící se metodou pokusu-omylu. Riskování je ale vlastně jeden velký pokus|omyl, že :)?

Jak se mu tedy můžeme zavděčit? Je to vůbec možné? Jak to udělat, aby alespoň jednou hrál na naši stranu? Čas.. ten věčný nepřítel lidstva, který nebere úplatky a nedá se jen tak přelstít. Každý v dnešní době si stěžuje, že nemá dostatek času. Ale je tomu skutečně tak? Zamysleme se sami nad sebou: co všechno vlastně děláme? Máme spousty povinností, spousty zájmů a koníčků. To vše je časove náročné, ale minimálně koníčkům se věnujeme dobrovolně a z vlastní vůle. Proč si tedy lidstvo stěžuje na nedostatek času? Nikdo z nás netráví čas jen plněním svých povinností. Jistě, někdo má povinností méně, jiný více, ale volný čas si najde každý. Jedná se jen o to, jak a kdy se jej rozhodneme využít. Pokud předsouváme volný čas před naše povinnosti, je to špatně, ale pokud plníme jen povinnosti a volný čas nevyužijeme, není to snad naše chyba? Máme tedy právo stěžovat si na nedostatek času?

A právě nesprávné hospodaření s časem je jeden z největších problémů lidstva. Psychologové řeší každodenně stres svých pacientů způsobený právě "nestíháním". Ale je to nutné?

V poslední době se toho na mě hodně nahrnulo. Snažil jsem se zjistit, kde jsem strávil většinu toho času, kdy jsem měl tyto záležitosti řešit. Kdybych si čas rozvrhl jen o něco lépe, vůbec jsem to nemusel považovat za problém. A tak je to se vším. Asi je načase začít se řídit heslem "Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek".

Stalo se vám, že veškeré věci, které jste za poslední dobu dělali, ztratily smysl? Přemýšleli jste někdy nad tím, že po jistou chvíli se zdálo vaše jednání naprosto správné, ale od té chvíle už jste je odsuzovali i vy sami? Konec, tlustá čára, shift-delete a odznova?

V mnohých počítačových hrách mě fascinuje jedna věc: Try again. Ono totiž, jakákoliv akce je návratná a nemusíte se obávat důsledků. Je úplně jedno, že vás ve hře zabijí/přemůžou/zničí.. Vždy je tady možnost nahrát poslední uloženou pozici a vše zkusit znovu a jinak.. Jenže hry hrajeme pro odreagování/pobavení (v některých extrémech ne, ale výjimky jen potvrzují pravidlo..) a asi by nás nebavilo neustále začínat odznova. V reálném životě bohužel tlačítko Load last save point není a musíme se se vším vyrovnávat ihned. Není možné vzít žádnou akci zpět. Na všechno máme jen jeden pokus. Když se to nepodaří, jdeme o dům dál. Když ano, pokračujeme. Někdy nastane i situace, při které musíme vše co bylo zapomenout, a jít dál a zkusit všechno odznova.

Co nás k tomu donutí? Můžou to být třeba změny. Začít odznova může být osvobození, ale nemusí. Záleží jen na nás. Tak uvidím, co udělám já.

Pokud si chcete přečíst několik mých názorů , máte možnost níže.

Co přináší nemít inspiraci?

Vzpomínky.. Jak krásné a věcné téma.. Aneb co si myslím o vzpomínkách já.

Stalo se vám někdy, že vám vzpomínky vehnaly do tváře slzy? Mám na mysli šťastné vzpomínky, ke kterým jste se třeba delší dobu nevraceli a najednou si uvědomíte, jak je ta chvíle dávná a jak už čas nikdy nevrátíte zpět, abyste ji mohli zažít znovu. Myslím, že kadý takovouto situaci zažil.

Jde také o to, kdy se vám to stane. Řekl bych, že každým dnem se touha vrátit se stupňuje. A jsem velmi rád, že opět můžu vyvrátit větu "Čas vše vyléčí". Jak by totiž čas mohl vyléčit tuto kladnou, avšak slzy-vyžadující věc? Nemohl. A ani nechceme, aby se o to pokoušel. Jediná možnost je zapomenout. Na podobné věci se ale nezapomíná.

Tento den má mnoho jmen, ale úplně všem se vybaví červené/růžové srdce a blízká osoba. Jak jsem tento den prožil já, co jsem řešil a k jakému závěru jsem došel..

Rozhodl jsem se napsat jeden článek. I když jsem tady nechtěl nic přidávat.........

Další a další věci, aneb jak sledovat vlastní čtenost. Dnes a denně najíždím na stené blogy. Řekněme, že jde o jakýmsi způsobem mi bližší blogy a proto je navštěvuju víceméně pravidelně. Semtam mi na blog zavítá nějaký člověk, který mi napíše komentář: "Ahoj, spřátelíš?" což já odsuzuju a vždy jsem odsuzoval. Odpověď:"Ne, nespřátelím. Tyhle věci nevedu." S daným člověkem se více seznámím, ICQ atd.. Postupem času skončí v seznamu mých oblíbených stránek (tam dávám ty stránky, na které se vracím, a kterých si nějak vážím).. A hle, pár týdnů(někdy měsíců poté) zruší ona osoba spřátelené blogy a začne vykládat jaká je to blbost. A co nevidím? Nyní má "Oblíbené stránky - pozor, teď nehovořím čistě o menuboxu, ale klidně i o článku jim věnovaném. A co víc: bývalá SB(tupost sama je ta zkratka) toho blogu také zničehonic začnou mít oblíbené stránky a ne SB(blueeee).. A tak se to řetězí dál a dál. Další věcí: nekopči mi moje pixelky!!....... To mluví samo za sebe. Nějaká 11letá holčička si založí blog přeplácaný růžovou a červenou, nic není čitelné, obsah tvoří zkopírované věci a jediná skutečně originální věc na celém blogu je profil a možná onen seznam SB(fuj), o kterém byla před chvílí řeč. Během deseti minut uveřejní 50 článků nakopírovaných pixelek a pod ně napíše kopírovat se zdrojem. Co to řeší? Vůbec nic. Ona(někdy i on) není autorem těchto pixelek a proto žádná autorská práva. Je to naprostý nesmysl. Ale teď zpět: Na tomto blogu je všechno napsané MNOU. Nic nekopíruji. Vkládám zde pouze videa z youtube, ve kterých se jedná o doprovodnou muziku a každý si je může spustit jen pokud chce. Začnu propagovat nekopíruj, buď originální a stane se brzy to samé co se seznamy SB(hnus).. Šíří se to dál.. A ještě se pozastavím u hudby: automatické spuštění je to nejhorší co může být. Poslouchám něco svého a najednou začně vřeštět nějaká hrůza.. Skutečně nenormální.. Z takových blogů ihned odcházím. Hezký den :P..

Ani už nevím jak, ale jednoho dne jsme v hodině občanky došli k tématu přátelství. Je důležité být obklopen přáteli, to ví každý. Od tohoto tématu jsme ještě odbočili a profesor říkal i něco ve smyslu, že si máme vážit zdraví a ať děláme co nejvíc dobrých věcí, protože jednou se nám to může vrátit. Také přišla na řadu smrt. To v souvislosti s věkovými kategoriemi. Říkal nám, že proces umírání vlastně začíná hned po narození a trvá po celý život - až do poslední minuty. V této chvíli začaly některé holky ve třídě říkat: "Tak už mi teda kopej hrob!" se smíchem v obličeji. Pokračovali: "Víš jak, pořád umíráme, tak ať už ho mám dopředu," tohle mě doslova nadzvedlo ze židle. Jak si někdo z takového tématu může dělat legraci? Mám člena rodiny, který jen leží, vůbec se nemůže hýbat, mluvit, zkrátka už na to nemá sílu a někdo začně říkat takové blbosti! To prostě nesnesu. Jak můžou být lidé takhle.. Ani nevím vhodný váraz, ale rozhodně by nebyl pěkný. Bezcitní? Možná, v každém případě si neumí vážit toho co mají - zdraví. Co víc říct..

Hi there ^^.. Mám takový náápad na tenhle blog, no uvidí se jestli se realizuje.. Prozatím se chystám udělat webovku s mou osobní prezentací + osobními RuneScape screeny atp. Jinak v poslední době mám chuť překopat blog od základu a asi to brzy udělám.. Změní se design a taky styl jakým sem píšu.. Takže těšte se.

Dobré ráno :-D.. Zrovna sedím v první hodině IVT a píšu tento historicky první článek ze školy.. Zrovna řešíme historii počítačů a podobné.. No co.. Zatím přemýšlím co budu dělat odpoledne.. Uvidíme.. Ale možnáá.. Půjdu ven.. Nevím kam nevím s kým :-D.. Ale to se dořeší.. Musím zaimprovizovat.. Woot ^^.. Asi zkusím spustit nějakou hru.. :-D.. Mno tak zatím...

Ahoj ^^.. Ani nevím jak mě to napadlo, ale.. xD.. No to je jedno.. Zkrátka a jasně mám strašně dobrou náladu a rozhodně si ji nehodlám někým nechat zkazit.. Dneska byl celkově supr den.. Ráno jsem spal asi do 11 po včerejším ponocování(:-D) a potom jsem jel do jednoho pensionku na oběd.. Paráda.. Vepřová panenka na barevném pepři s kroketami.. Mňam.. Poté jsem jel na kole do Poruby xD.. Projel jsem to tam křížem krážem a nepotkal jsem nikoho známého.. Akorát jsem viděl ředitelku a kuchařky jak opouštějí areál našeho gymplu. :-D.. To stačí, na to že to nikdo nečte jsem se rozepsal až až.. Joo a :-D.. abych nezapomněl.. Tady Vojta aneb Maty potřebuje abyste mu holky dodaly odvahu - napište mu koment že je hezký a bude na to o moc psychicky líp.

Hey!Dnes ráno jsem jel k doktorovi (nic příjemného, ale dalo se to). Poté (bylo cca. 11) jsem jel do Librexu, kde jsem získal další fantasy čtení - jistou Bránu času od Ulysses Moore (nevím jak se to skloňuje tak to nechávám v prvním pádě).. Dále jsem si pořídil všechny prupisky, tužky, zkrátka veškerou výbavu do školy.. Za týden tam budou strašné fronty, tak pro jistotu jsem si to sehnal už teď.. Mno a potom jsem jel do Kárfru (Carefouru) a koupil jsem si nové triko - fakt hezké (a to já nerad nakupuju!).. Co bych tak poznamenal k dnešku xD.. Byl to docela fajn den, akorát to brzké vstávání mi připomnělo nezastavitelně se blížící školu.. Kdo ještě nemá rád Marii Terezii:-D? Tohle je vlastně první deníkový zápis. Chci se začít zabývat letadýlky (takovými těmi modely i s motorem xD) a Taekwondem.. Jestli někdo má ať už s jedním nebo s druhým zkušenosti, ozvěte se na blogu ;).. Případně připište i icq, já tady své zveřejňovat nebudu. Díky předem. Co jinak celé dny dělám? Snažím se hrát na kytaru, hrát či psát na počítači, nenaštvat všechny kolem :-D.. A prozatím jsem docela úspěšný.. Dále jsem přemýšlel co a jak dál s blogem.. V první řadě asi bude nový design, přibyde můj profil, nějaké obsáhlejší články a nějaké to překvapení.. Doufám že vás ten článek neunudil k smrti xD a pokud budete tak hodní, nechte mi tu koment prosím :-). Jedná se mi o to, abych věděl jestli tu lidi nejenom chodí, ale i čtou co sepíšu. Hezký den^^..

Hey... Špatný den.. Už od rána mě bolí hlava.. Teď sleduju závěr olympijských her v Pekingu a je to dost dobré.. Neuvěřitelné co lidé dokážou. Další olympijské hry budou... v ANGLII! V mé nejdražší a nejoblíbenější ANGLII! No není to úžasné? Možná tam přes olympiádu budu.. Samozřejmě že ne na stadioně, ale budu tam.. Sakra to je bomba :-D.. Doufám, že hlava mě brzy bolet přestane a já začnu shromažďovat info o olympiádě v Anglii.. Jak já se těším.. Pamatujte: rok 2012 v Londýně!

Počítač v roli magnetu.. Vůbec se od něj nemůžu odtrhnout! Jakto? Sám nevím :-D.. Asi mě moc láká představa psát, hrát atd.. Když ho vidím vedle sebe neodolám.. Je to hrozné.. Určitě to taky znáte.. Dneska se k nám chystá vzácná návštěva z jiné polokoule tak se těším.. Brzy napíšu článek (spíš to bude takový vyplněný profil) o mě.. Tak se těšte xD xD... Já zatím jdu.